Už zas ...

Přiložit každý mesíc se mi nedaří a pravděpodobně ani dařit nebude.

Skončili jsme návratem z Maďarska a příšerným obědem v Milovicích na přeplněném koupališti...bys blil. Podle posledního článku měl životní plán pokračovat takto: Pinďourova kouladace!, privátní oupnérka, Shotgun poprvé s naší učastí a Psy2Free rychta. A tak se stalo.

Pinďouří Villa Rosa aneb Dům dětí (novinka pravděpodobně pozítří) září novotou a běžného návštěvníka překvapí, jak precizní byl strýc při práci na detailech. Po dobu stavby se kouřil jenom kvalitní materiál a je to znát. To naše odchlipující se lišty a neposouvající se "posuvné" dveře zaseklé již 9 let v pozici OPEN (memento slavé rekonstrukce mládeneckého bytu, který nikdy neokusil býti mládeneckým) mohou jen tiše závidět.

Privátní oupnérka a Frenkýho překvapení v podobě kouzelné lahve. Ta se stává středobodem večera. Djing, jak už to tak na privátních akcích býva, ubírá se do pozadí a team se věnuje zábavě. Půlnoční návštěva PČR je motörheady doslova odkacána z louky ven. Poručík Příhoda má slušné vychování a až na občasné výkřiky hermafroditního strážníka probíhá domluva bez větších problémů. Mimikry menší rychty jsou dokonalé, zatímco srnkám v okolí teče krev z uší, na příjezdu hraje Flipper Mr. Scruffa a nálada připomíná sraz inetelktuálů džezové dílny.
Víc balonů jsem viděl už jen v Jilemnici na sv. Vavřince v roce šestaosmdesát. Aparát se sbalil asi sám, na druhý den v podvečer usínám v opuštěné dodávce zaparkované u Terezčiny chaloupky.

Olympiáda mentálně postižených. Hrajeme v týdnu na kolejích v Harcově. Pro úspěch vystoupení zopakujeme na závěrečném večírku v libercké aréně. Tu samozřejmě bez výhrady bojkotujeme, ovšem dobročinné účely jsou pádným důvodem bojkot přerušit.
Můj první raut! .)) V hale narváno, tuny žrádla, snad desítky národností, ztrácíme se. Na ploše podium smrti a na něm zábavová kapela se svým středoproudým programem. Poslední song, potlesk a jdeme na věc. Tři rychlé panáky na kuráž jakoby symbolizovaly následný průběh večera. Během dýdžejingu se dostáváme do prudkého víru nekonečných rund. Nestačíme dopíjet, někteří záměrně cmrndají. Zbytečně. Kontinuální tlaková vlna si vybírá první oběti. Hala se nezvykle rychle vyprazdňuje, zůstává pouze team Nového Zélandu. Tančí, radují se a polepují si soupravy darovanými samolepkami. Zvukař vypíná aparát a tak, po vzoru The Orb, otáčíme odposlechy do publika ... dav v zelenožlutých teplákových soupravách šílí. Závěr ztrácí se v tmách nekonečných chodeb libereckého labyrintu, který po závěrečné skladbě hodláme prozkoumat. Až Minotaur v uniformě s nápisem SECURITY zabavuje drátěný koš a večírek definitivně končí na přilehlém parkovišti. Batoh, kdysi darovaný milenkou (jako náhrada za neopětovanou lásku), je navždy ztracen.

Šotgan! Tradiční liberecké počasí, plán zahrát na Festivalu na Hradbách se topí v kalužích a horkém grogu. Pár metalových koncertů a hurá na šotgan. Otvíráme. Krom Dana, crew, Dýbáka s redbulem a barmanů není v areálu nikdo. Dáváme špetku nu wave, milan tasí bejslajn. V průběhu vystoupení se dostaví Martin se Samem (šermujícím lahví havany) a jejich doprovod. Znaveni programem předešlé noci ruší své závazky vůči, ten den třicítku oslavujícímu, Hugovi a ukončují večírek již v zárodku. Při západu slunce vychutnáváme jejich libý set na rozloučenou. Sbohem!
Večírek hugových třicátin startuje na zahrádce panzionu, vše se tváří velmi sofistikovaně. Porce jídla zatím převyšují dávky alkoholu, ovšem poměry se mají co nevidět drasticky změnit. Lampionový!!! průvod jak při oslavách 40. výročí Maových narozenin a veselo v Depplu.
Dydžejing absolvuji v duelu s oslavencem, který již neslyší na levé ucho a mixuje především krosfejdrem. Publikum je však seznámeno s problematikou a drobné chyby bez výhrady toleruje. Nad ránem zanecháváme mrtvého oslavence svému osudu, objednáváme flotilu taxi a míříme zpět do Hrádku.
Šotgan již pomalu končí, na hlavním podiu se zavírá těsně po našem příjezdu a v areálu, tak jako včera, zůstáváme téměř sami. Proběhnuvší delirický áftřík končí na vlakovém nádraží. Za honorář z předchozího dne nakupujeme rohlíky a stylovou paštiku. Ve vlaku zjištuji, že mi v průběhu večera někdo rotrhal spodní prádlo ... zůstala pouze široká guma s falešným logem a holá prdel.

Psy2Free fest jako vrchol sezony. Psy2Free fest jako megalomanský projekt o jehož budoucnosti jsem od počátku pochyboval, ovšem nikdo mé obavy nebral vážně! Pomineme-li však ekonomickou stránku věci, nalezneme již pouze samá pozitiva. Od velmi sympatického Kinetix / Zuqwa teamu až k Frankově obněné dodávce plné chemikálií. Z pátku je během chvíle neděle a následná cesta brdskými hvozdy stojí ve stavech opravdu za to. Klepu se do úterka. Tradičně.

Na konci měsíce října odjíždíme ve složení Bejbina, Radooz, Denisa a já do Berlína. Ubytování u tety a neuveřitelně vtipného onkla, který svou speciální češtinou zabíjí v každé druhé větě. Snídaně jak z amerického filmu o vyšší střední třídě a celodenní výlety do jediné středoevropské metropole. Ich bin ein berliner! Projíždíme galerie a hospody, navštěva Watergate klubu umocňuje myšlenky na kulturní emigraci. Zůstáváme o den dýl, poslední kebab kde málem dostávám do držky a zpět do Libáně.

Metalová mánie podzimem nabírá na intenzitě a tak se, odhodláni zemřít, vydáváme do České Lípy na koncert new yorské metalové legendy Pro Pain. Drobné úpravy výstroje, Čech si způjčuje pravou pankerskou bejzku s čírem z nábojů do malorážky. STYL!!! Atmosféra již ve vlaku a příjezd ve velkém. Prostory místní disko hegeš toho večera zažili peklo na zemi. Pokud budu v pětapadesáti ve formě jako Gary, tak .... Koncertní show jakou domácí kucka dohromady nedaj i kdyby se na pódiu posrali. V kotli dostávám tři děla a veškeré pivo, kterým jsem ze zálohy zásobován končí na kozách. Po poslední ráně obuví s nadprůměrně pevnou podrážkou sice končím vytažen kamarády za flígr v bezpečností zóně, avšak po opláchnutí se se zcela šíleným Pinďourem vrhám zpět do dvojky. Proč mě jen rodiče nenutili ke hře na kytaru!?

Klokánek? Krása jako vždy, svůj první zápas jsme sice opět nevyhráli, ovšem díky skóre POPRVÉ V DĚJÍNÁCH TURNAJE NEKONČÍME NA POSLEDNÍM MÍSTĚ! Oslavujeme tedy jako bychom celý turnaj vyhráli a tak se ze sobotního zápolení vracím až v neděli odpoledne. Záverečný klubový pokřik se ozývá z pod větví smrku na Soukenném nám.

Další průběh si již (konec února) příliš nepamatuji, budu se tedy řídit kalendářem (v poslední době mrtvého) divizního webu. Ten především připomíná dopitnou na baru nebe uprostřed Českého Ráje. Osudové místo, top ten winner pro rok 2010. Dýdžejing v oblasti kolem Mladé Boleslavi, pokud nejste ortodoxním vyznavačem raggajungle, výrazně nedoporučuji. Mohlo by se stát, že přijdete o veškeré iluze a začnete se věnovat například nadměrnému požívámi alkoholických nápojů. Ani heslo "drambejz je pro fotry" nefunguje. Se staženým ocasem přečkáte hlavní vlnu drumového šílenství, nad ránem možná potěšíte něčím od Freestylers. Co se ovšem místu upřít nedá je "špirit". První noc rozhodně spát nepůjdete a když, tak max na dvě hodiny před polednem, po kterých vás slunce svit vytáhne z kufru vašeho automobilu (kam jste se nevědomky ukryli)a atmosféra papundeklového baru přizve k dalšímu kolu. Kmotr v béžové bundičce, Gothajův vyžehlený kšilt a obří dodávka z Prahy. Blunty jak z filmu o rastafariánech v adidasových soupravách, pablesky hladiny branžežského brouzdaliště. Romantika.
Nedělní návštěva hradu Kost je však již jen na oko aranžovaným rodinným výletem, za kterým se skrývá veškeré utrpení lidstva posledního víkendu.

Na podzim přichází poslední vlna divizního nadšení, které se (doufám) na jaře opět navrátí. Inspirováni novou vlnou obliby punkrocku mezi mládeží, vyvíjí marketingové oddělení novou party identitu, ve které s úspěchem objíždíme menší kluby. Vysmívané "úzkáče" se stávají alfou a omegou našeho šatníku a nesmí chybět na jedinné správné party. Po nepříjemné vlně akné v obličeji ustupujeme od levných líčidel a mastných paruk, ovšem předpisová uniforma s trikotem bez rukávů drží nastavený standart. Ovlivněni stylem necháváme se například při návratu z Hradce Králové vysadit již na Hrubé skále a v kostýmech vydáváme se na pochod maškar směrem k Turnovu. Cestou ztrácíme zmateného delirckého Kmotra a pokračujeme se Zubem na nádraží Turnov město, kam po několika hodinách chůze v botách bez podrážky dorážíme. Stylová obuv nedží klenbu, zlomená pata hlasí damage 99%. Krátký spánek na peronu a zbytečný poprc ze strany průvodčí (očividně v přechodu). Po návratu do Liberce jsme obviněni z velezrady! Umírající Kmotr Monk obvolává telefonní seznam a odvolává se na minimální podporu z náší strany ... pravdu však známe jen my dva.

Závěrem roku jsme navštívili oblíbené Teplice, kde vše proběhlo samozřejmě zcela podle plánu. Návštěvnost večera mnimální, ovšem my si již pomalu začínáme zvykat. Většina posledních parties odehrává se totiž především v bekstejdžích, která je v Teplicí na velmi vysoké úrovni. Dekadenci konce dekády (hmmm)reflektuje průběh vánočního mejdanu v Castaclubu, kde náš dýdžejing dosáhl naprostého dna. Do nového roku vstupuje DD s jedním obřím otazníkem.